|
Přidejte se k našim dobrovolníkům
Zaujal vás projekt Písečník? Máte chuť přidat se k nám,
uplatnit svoje zkušenosti, nápady, potkat podobně
naladěné lidi?
Nezávazně vám přestavíme aktivity, ke kterým se můžete
příležitostně i dlouhodobě přidat. Je to například péče
o relaxační a bylinkovou zahrádku, rekonstrukce a úržba historického
domku, renovace a prodej dobových předmětů, zajišťování akcí pro
veřejnost, distribuce našich informačních materiálů… Oceníme profesní
dovednosti, ale nejsou podmínkou.
Projekt nabízí prostor pro studenty, mladé maminky s dětmi i aktivní
seniory. Šikovné dobrovolníky a dobrovolnice rádi odměňujeme malou
cílovou odměnou v naturáliích :)
V případě zájmu nás navštivte v otvírací době nebo napište svou
nabídku na ecb@ecb.cz.
Nám to chybí, vám to třeba přebývá
Postupnou citlivou rekonstrukcí navracíme domku a zahrádce
v Písečníku neopakovatelnou atmosféru počátku minulého století.
Z darů našich příznivců centrum dále vybavujeme krásnými a
užitečnými předměty, které prověřil čas. Vyvolávají v nás
vzpomínky na dětství a pozapomenuté návštěvy u našich prarodičů.
„jé – kredenc jako u babičky!“ slýcháme často a těší
nás to.
HLEDÁME
- Pro zlepšení navigace do našeho centra bychom
potřebovali umístit navigační šipky nebo infotabule na sourkomé objekty
v okolí, hlavně Černá Pole a Lesná ploty, zdi domů atd.)
- Staré police, kupecké regály a další menší praktický
nábytek
- staré stolní hry, dětské hračky, sportovní náčiní,
turistickou a tábornickou výbavu
- jakékoli staré nepotřebné nářadí, zahradní či
řemeslnické
- odběrný stojan na vodu, jaké v Písečníku, ale i na
jiných místech bývaly napojeny na veřejný vodovod, případně i jakoukoli
starou pumpu, i nefunkční.
Nešťastná Anežka z Písečníku
V době, kdy jezdila stará Tišnovka, Lesná sídliště bylo pole a
vojenské cvičiště, nazývané Execírák pamatující císaře Josefa, ve
dnech těžké roboty dělníků a chudých lidí – žila v kolonii
Písečník pěkná a mladá žena.
Byla dcerou Josefa, dělníka z textilky a matky Anežky, která už bohužel
nežila. Sourozenců neměla, zato nápadníků až moc. A měla taky smůlu,
protože nakonec narazila na Karla, chlapa jak hora, ale taky s velkou hubou,
břichem, krku hladovém po kořalce a blízkému násilí na všem, co se mu
pod vlivem alkoholu dostalo pod ruku.
Anežka, jménem po mamince, musela jít za svým mužem do Husovic a opustit
tak tatínka, milovanou kolonii a vůbec kolorit, na který byla odmalička
zvyklá. Porodila Karlovi dvě dcerky a přivykla života po boku opilce a
násilníka.
Podřízena osudu i ona začala pít a děti zanedbávat. Jednou, před
Vánoci, pro ni do jedné z husovických hospod přišla sousedka a lomila
rukama.
„Anežko, Anežko… rychle domů, s holkama je zle!“
Byla to pravda. Obě děti podvyživené a v chladu, začaly tuze stonat. Když
se Anežka podívala do jejich bolestných očí, otočila hlavu a zahlédla
svoji tvář v zrcadle. Lekla se a vůbec se nepoznala.
Začala plakat a prosit o odpuštění. Uvědomila si, jak špatnou cestou se
vydala a teď, právě teď, musí vše změnit, napravit. Vzpomněla na svoje
dětství, maminku i tatínka, i na svoji nemoc, kdy v horečkách málem
zemřela. A rodiče pomohli.
Tehdy ji zachránila zázračná voda z pumpy, která přinášela vodu až
odkudsi z Březovského pramenu. A byla v celém Brně právě jen
v Písečníku.
Rychle se vydala k svému opravdovému domovu, do kolonie, kde byl její otec,
dětství i zázračná pumpa. Byla rozhodnuta poprosit celý svět
o odpuštění a změnit vše, jen ať zůstanou dcerky na živu.
Jaké zděšení ji však čekalo. Kolonie už nebyla tím místem, které
opustila s Karlem. Mnoho domů bylo rozpadlých, některé už vůbec nestály
a místo nich vznikly stavby nové, cizí… A její dům, tatínek… zbyl jen
prohnilý plot a polorozpadlé stěny.
A kousek dál šla stařena, o hůlce, se psem, s vlčákem, který byl
stejně slepý, jako ona… Ale vždyť to je…
Ano, byla to „Čarodějnice“ z roklinky pod Husovickým kopcem. Jako děti
se jí hrozně báli. Ale co dělá tady?
Anežka k ní bázlivě přistoupila a stařena, ač slepá, k ní
vzhlédla.
„Hledáš pumpu. Hledáš lék. Hledáš. Už nic není, nic není. Vše
požral čas a lidí nevšímavost. Dcerkám tvým už není pomoci.“
Anežka propadla do nejhlubšího nitra sebe sama a tolik si přála najednou
nebýt, že nebyla.Proč taky, když svým životem přišla o nejdražší.
Ale tak jednoduché to není.
Nic na světě není zadarmo a za skutky, které nejsou dobré, se musí pykat.
A tak když se někdy budete toulat kolonií Písečník, nejlépe k večeru,
možná zahlédnete velice nešťastnou ženu, v hadrech a cárech, umouněnou,
uplakanou a strženou vším, mrtvou a živou zároveň. Nelekejte se.
Vyslechněte její prosbu. Bude se ptát po pumpě, která už není, která
kdysi dávno zmizela. Protože je kouzelná, stačí ji jen najít a kdekoliv
v Písečníku usadit. Asi dnes leží někde v křoví, nebo čeká na
roztavení ve sběrných surovinách, nebo ji má někdo jen tak na zahradě.
Jestli o ní někdo víte, přineste ji. Nešťastná Anežka bude mít
konečně klid…
Richard Vetchý, 27.12.2017
Děkujeme autorovi za laskavý souhlas s publikováním.
|